Pět pitomých útržků poezie
Není nad vlastní zvratky.
Není nad vlastní zvratky.
Když si tak sedíš
doma v pokoji.
Máš klid.
Na nic nemyslíš.
Jen je ti špatně.
Však ty víš.
Není nad vlastní zvratky.
Není nad vlastní zvratky.
Není nad ně.
Když si tak sedíš
doma v pokoji.
Láhev už prázdnou.
Odvahu žádnou
zvednout se a jít.
A jít pryč.
Že se nestydíš.
Však ty víš.
Není nad vlastní zvratky.
Není nad vlastní zvratky.
Není nad ně.
Když hodinku černou máš.
Nic nevnímáš.
Léta plynou
a čas utíká.
A stále si naříká.
Dělat nechceš nic.
Že se nestydíš.
Však ty víš.
Není nad vlastní zvratky.
Není nad vlastní zvratky.
Není nad ně.
A tak ti život plyne.
Koupeš se v pivě.
Nic neřešíš.
Jen sedíš.
Tupě čumíš.
Však ty víš.
Není nad vlastní zvratky.
Není nad vlastní zvratky.
Není nad ně.
Kalhoty dvacet let starý.
Košile nikdy nevypraný.
Ty chceš tak žít?
Takhle se tu doma mít?
Je tohle svoboda?
Však tohle nevíš.
Není nad vlastní zvratky.
Není nad vlastní zvratky.
Není nad ně.
Věčná populisace
Léta plynou, vždyť to vidíš.
Ubíhají dny a noci.
Že se nestydíš, vždyť to cítíš.
Žiješ v tupý společnosti.
Demagogický.
Populistický.
Politický.
Všeobecná degenerace
veřejného prostoru.
Věčná populisace.
Téma k hovoru.
Všeobecná degenerace
mezilidských vztahů.
Ještě horší emancipace
nepříčetných volů.
Blbec či ignorant
div ne kolaborant.
Všeobecná degenerace
veřejného prostoru.
Věčná populisace.
Téma k hovoru.
O ničem diskuse,
věčná populisace.
Populisace stavů.
Populisace mravů.
Populisace volů.
Populisace dolů.
Populisace ekologie.
Populisace demagogie.
Populisace společnosti.
Populisace velikosti.
Populisace umění
Populisace vědění.
Populisace veřejného prostoru.
Populisace kdejakého odboru.
Populisace samotnýho bytí.
Je mi z toho k blití.
Všeobecná degenerace
veřejného prostoru.
Věčná populisace.
Téma k hovoru.
Léta plynou, už ani nevidíš.
Ubíhají roky, staletí.
Už se nestydíš, už to necítíš.
Jsme jen prokletí.
Všeobecná degenerace
veřejného prostoru.
Věčná populisace.
Téma k hovoru.
Nejdřív populisace.
Teď degenerace.
Přijde rezignace.
Odumíraj mozky
Odumíraj mozky
veskrze umělecky
zcela prosaicky
nikdy pokrytecky.
Odumíraj ve velkým
velkej uměleckej splín.
Žije životem jen svým
v bledým svitu měsíčním.
Odumíraj mozky.
Kdo se dočká obnovy,
kdy rozboří stanovy,
kam vyhostíme netvory,
kde uskladníme výtvory.
Jsme v uměleckým vakuu,
zamotaný v prostoru.
Odumíraj mozky.
Nedýchaj nám plíce.
Nebije nám srdce.
Necítíme ruce.
Zevlujeme na pohovce.
Svůj život proměňuje,
umělec degeneruje,
často se podřizuje,
nikdy nebojuje.
Odumíraj mozky.
Je to jen kus historie
dochovaný na deskách.
Jen tupá nostalgie,
dvě misky křivejch vah.
Zcela prosaicky
odumíraj umělecký mozky.
Zcela nekriticky
následujou všecky.
Není alternativa,
nejsou positiva,
samý negativa,
blbý substantiva.
Odumíraj mozky
víc než umělecky.
Nic nevidíme,
nic necítíme,
radši neslyšíme,
tupě popíjíme.
Jen líné trosky.
Odumíraj mozky.
Veskrze umělecky.
Přijde tragédie.
Ztráta poesie.
Tupá agónie.
Odumřely mozky.
Veskrze umělecky.
Reakce na iniciativu "Stop genocidě"
Na ceduli blbinka,
genocidujem miminka.
Jedno, druhý, třetí,
jedno stalo se obětí.
Proč by to nevyhodila,
než aby ho zatratila,
aby se nám otrávila,
aby ho trýznila,
proč by to nevyhodila.
Čtvrtý, pátý, šestý,
Je to její štěstí.
Dělá kariéru,
přestavbu interiéru,
určení vlastního směru.
Děcko nechce mít,
dopřejme jí klid,
nenechme ji hnít,
dovolme jí snít.
Sedmý, osmý, devátý,
narodí se chlupatý.
Jenom sedm miliard,
proč pár nepřidat,
planeta to unese,
užitek to přinese.
Hloupá přece myšlenka
pořád další miminka,
negenocidujem,
jen se rozhodujem
a svobodně rozmnožujem.
Desátý, jedenáctý, dvanáctý,
malý a krvavý i třináctý.
Kde však je svoboda,
kde budoucnost národa.
Kde je lidský úsudek,
kde vlastní posudek.
Vlastní rozhodnutí,
vlastní odmítnutí,
vlastní přijmutí,
vlastní hnití.
Koloběh přírody,
ruka svobody.
Všichni přemnožení,
nedonošení.
Jenom sedm miliard,
proč pár nepřidat.
Stát je bohatý,
on to zaplatí,
brzy přijdou stávky,
sociální dávky
na miminka,
je to blbinka.
Příklad pera chilského
Milý pane prezidente,
v dluzích topí se náš stát,
vy to chápete,
nemáme čím psát.
Pro pera až do Chile,
od nynějška musíme,
milý pane prezidente,
co my ještě nezkusíme.
Vždyť to znáte,
taky odtud jedno máte,
klády výběrové,
ručky pohotové.
Vy to víte,
vy nám rozumíte,
my jsme hrdý národ český,
umíme to víc než hezky,
od malička, od školky,
procvičujem pazourky.
Hlavní je dnes nenápadnost
a pohybů ladnost.
Žádné zmatkaření,
hloupé naříkání,
věčné odříkání,
panikaření.
Milý pane prezidente,
my vám děkujeme.
Nemusíme do Chile,
přesto netruchlíme.
Berem si z vás příklad,
jednoznačný dějin výklad,
novodobý Hus.
Reformátor mravů,
mezinárodních vztahů.
Co vy všechno neumíte,
co nás naučíte.
Díky vaší schopnosti,
věčné pohotovosti,
všichni bohatnou,
vždy si nakradou.
A když nemáte čím psát,
my se nebudeme smát.
Pomůžeme rádi,
jak čest naše radí,
vidle, lžíce, lopaty,
budete mít před vraty,
tucty chilských per,
než se nadějem,
příkladem nám jdete všem.
Hodně štěstí,
držím pěsti.
Zcela nevinně,
brzy v Argentině.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář